Pro hospodyni je jaro v kuchyni, zejména časné jaro, také dobou nesnadnou, je nejskoupější v roce.
Po zimní době hojnosti, po masopustu se zabijačkou, nastává skutečný půst. V podjaří komora i sklep se valem prázdní, neboť se z nich stále ubírá, ale dosud se nic nepřidává, vždyť podle starého přísloví „ již NA HROMNICE PŮL KRAJÍCE A PŮL PÍCE!“
Drůběže ještě není, leda stará slepice, která nenese, sem tam nějaký králík, uzeným se musí šetřit, aby déle vystačilo a podobně i moukou, aby jí bylo více v létě, kdy je ve žních největší spotřeba.
A tak se vaří hlavně brambory a zase brambory, pekou se z nich placky, ale ke cti přicházejí také hrách a kroupy, které za starých časů byly pokrmem tak častým, že si od čeládky vysloužily známý popěvek: „ HRÁCH A KROUPY, TO JE HLOUPÝ ! TY JSOU U NÁS KAŽDÝ DEN, ALE DOLKY Z BÍLÝ MOUKY JSOU JEN JEDNOU ZA TEJDEN!“
Hospodyně dobře ví, že nevyhání muže do hospody a děvčata do města jen samota, nýbrž i jednotvárná strava.
A proto si jako dobrá kuchařka taky poradí. Tak z celeru připraví snadno a rychle výborné karbanátky, které chutnají jako mozečkové a podá je s bramborovou kaší a naloženou červenou řepou. Nemá-li dost celeru přibere na pomoc ještě petržel a mrkev, přidá vařené kroupy a pro chuť kousek uzeného. Jindy udělá z různé míchané zeleniny a krup dobré „ risotto“, které pravému z rýže v chuti tuze nezadá, nebo jáhly s tuřínem, k nimž se hodí salát z kyselého zelí.
zdroj: Rok v naší kuchyni r.v 1948
